JANU NERUDOVI.

František Serafínský Procházka

JANU NERUDOVI.
Nebylo větve květem hýřící, k níž slítlo by se více mur a much, než Tvoje haluz pyšně trčící jak trofej vítězná v náš český vzduch. Jen přisednout a jí se doteknout, byť fantasie pouhé lichou lží, by obrněn byl v přítomnosti soud a jisté plus měl v každé soutěži. Pak teprv, až jsi Léthé přebrodil, chytrácky z Tebe učiněno heslo, a kdo se tenkrát Tobě nehodil, by aspoň nyní mu to něco neslo. 126