VRABEC A KOČKA.

VRABEC A KOČKA.
Vrabec a kočka – jaké thema, jak všední školská vzpomínka! Ten titul vtipu za zblo nemá a – přec se rdíte zlehýnka. Slavík a růže kdys to znělo v houpavém rytmu sladkých strun – tehdy jsem líbal vaše čelo a z písní svých vám stavěl trůn. Vrabec a kočka – jaká prosa dnes do pera mi vjíždí, že! Vzpomínám, zvala jste se Róza, s čímž měl můj rým dost potíže. Slavík a růže – och, má paní, ti kvetou dodnes, zpívají, k Vám zalehne ta píseň maní a vzdychnete si potají. 165 Pak přimhouříte brvy hnědé a prohnete se unyle; proč dál to člověk nepřivede než na ty verše zpozdilé... 166