Andělíno, snů mých paní,
myšlenek mých souveraino,
zlatou lyru pouštím z dlaní,
srdce mé je zdrceno.
Alabastrem ručky svojí,
ach, že jsem to jenom zřel,
místo růží trhala jste
do omáčky petržel.
Andělíno, snů mých paní,
myšlenek mých souveraino,
z prósy té mám špatné spaní,
blaho mé je zničeno.
Prstíky, ach, na něž krásné
gazely se skládaly,
včera ráno z květináče
tahala jste žížaly.
Andělíno, snů mých paní,
myšlenek mých souveraino,
z prósy té mám špatné spaní,
blaho mé je zničeno.
A v tom klíně jako báseň,
včera večer z komůrky
viděl jsem, jak pod jasmínem
škrabala jste okurky.
Andělíno, snů mých paní,
myšlenek mých souveraino,
z prósy té mám špatné spaní,
blaho mé je zničeno.
Šíle touhou, líbával jsem
prstů vašich konečky,
a vy jimi dobýváte
právě z hrnce syrečky.
Andělíno, snů mých paní,
myšlenek mých souveraino,
z prósy té mám špatné spaní,
blaho mé je zničeno.
Co jsem dříve vídával vás
jako vílu v pohádce,
v okurkách teď zřím vás stále,
v petrželné omáčce.
Andělíno, lká váš panic,
myšlenek mých souveraino,
z toho všeho je mi na nic,
blaho mé je zničeno.