KŘEST
betonového mostu.
Narodí-li se ti klouče
velké jako pěst,
pro kmotra jdeš do Přelouče
a je snadný křest.
Ale svízel horší je tu,
úraz, mrzutost,
máš-li pokřtít trochu k světu
betonový most.
Most, jejž moudrost inženýrů
na svět přivede,
ale který ve vesmíru
nikam nevede.
Hned je národ zalarmován
jako o pouti,
kmotrem chce být Němec, Slovan
a se kohoutí.
216
Na radnici hlava k hlavě,
schůze za schůzí:
narodí se nápad zdravě,
co nám do luzy.
Po někom, jenž umřel šťastně,
aby funus měl,
most že by se zvát měl vlastně,
to bych nevěděl – –
Nežil jako lidé řádní,
psal a snil a psal,
ani „dvorní“, ani „vládní“,
čert aby to vzal.
Z Pantheonu koni šesti
však se pěkně vez,
podaří se tohle štěstí
málokomu dnes.
Elektrika stála, ouha,
jenom svítila,
na Vyšehrad cesta dlouhá
čela zpotila.
Čtyři tisíce stál pěkné
po kaprici hrob,
217
může-li, ať někdo řekne,
že je obec škrob.
Ještě jméno mostu v řece?!
Aspoň radním být,
mohlo by se nějak přece
vyzaonačit.
Ale takto! – Nebi díka,
mrtvý spí a dost,
positivní politika
spraví jinak most.
Blahoslavená jeť víra:
aby nespad v proud,
napřed botě oficíra
dej most přešlápnout.
Vídeň nelze rozčepýřit,
Němec nesmí lát,
při křtu dá se lecco smířit
plíškem na kabát.
Za políček nastav pusu,
v tom je všecek um,
komentuj zas po funusu
evangelium.
218