KOCOURKOVA NADACE.
Ano, dám vlasti pro radost
zrn zlatých kolik centů,
však ještě mi jich zbude dost
tam na San Sakramentu.
Není to fáma nejistá
a jenom prachu mraky,
co svede kterýs houslista,
to dovedu já taky.
Tož ano, zakuhýkal sejc
v radostném pro mne tóně,
to zlatý důl mně, umřev, strejc
odkázal v Arizoně.
Bez douhýchdlouhých tedy orací,
pryč mecenášskou pósu,
milion dávám v nadaci
pro vědu, verš i prósu.
253
Muž liberálních názorů
vděk zůstaví vždy Kristu,
nechci mít pomník z mramoru,
ni v Pantheoně bystu.
Jediná starost: najít sbor,
jenž znal by peníz chovat,
štědroty mojí věčný vzor
důkladně ošetřovat.
Bude-li dost hlav dokola,
pak rozum bude jistý,
a bude řádná kontrola
a výsledek vždy čistý.
Řekl jsem a tak udělal
pomáhaje si z nouze
a základ svůj jsem moudře dal
pod klíče na rathouze.
Ať běží rok a utíká,
řádně se platí dáňka,
však jednou ať je veliká
u mého žlabu sháňka.
Umění pravé ovoce
musí se vynést na den,
254
ač úkol při tom porotce
nikterak není snaden.
Nestojíť u nás za grešli
dramata, prósa, básně,
kdyby se porotci nesešli,
věděl bys houby vlastně.
Však jsou-li jaké překážky,
uchazeč hned se doví,
a nešetří své podrážky
umělec opravdový.
A má-li pár dcer na vdaní,
své soky všecky skácí –
to dává ovšem bez ptaní
kvalitu každé práci.
A k tomu ještě píše-li
do novin – fít, si pískne,
o pánech dřív, by věděli,
půl roku chválu tiskne.
Klikaté kliky na stranu,
instance musí změknout,
v morálky takém průvanu
osobní choutkou fleknout.
255
Jen tak mé krásné zřízení
vznětů je mnohých látka,
a opravdové umění
nepřijde nikdy zkrátka.
1903.
256