POHÁDKA.

Karel Vojtěch Prokop

Pohádka chodí v mou světničku, zlehka si přisedá k stolu, růže má kouzelné na líčku, ve zraku zářivou hvězdičku – denně tak sedáme spolu. Sedáme spolu tak veselí – dávno již známe se, věru – my jsme se ponejprv viděli v dětských dob růžovém šeru. Pohádka byla mi sestřičkou v matčině přeblahém klínu, s růžemi na tváři, s hvězdičkou v obrví čarovném stínu. Tajnými stezkami kráčela mou zlatou mladostí se mnou, slzu, jež časem líc máčela, stírala ručkou tak jemnou. Na cestě životem – blíž a blíž – spolu jdem nehostným světem, krásou si zdobíme chudou chýž, nevlídnou pustinu květem. Nadějí stěny mé světničky, samotu sněním – a sněním, život si změnit chcem celičký na jaro skřivančím pěním.

Patří do shluku

vánoční, stromek, vánoce, stromeček, ježíšek, dárek, jesličky, štědrý, jezulátko, betlém

119. báseň z celkových 342

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠTĚDRÝ VEČER. (Bohdan Kaminský)
  2. NA MATČINĚ ROVĚ. (Vítězslav Hálek)
  3. DOBROU NOC. (Antonín Klášterský)
  4. 29. (O Štědrém večeru.) (Josef Kuchař)
  5. PÍSNĚ O MÉ DCEŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  6. To byla doba velkonoc... (Adolf Heyduk)
  7. VZPOMÍNKA VÁNOČNÍ. (Emanuel Čenkov)
  8. Zda mám, zda smím? (Jaroslav Vrchlický)
  9. II. (Jan Neruda)
  10. VÁNOČNÍ PÍSEŇ POTULNÉHO ZPĚVÁKA. (Antonín Klášterský)