Žáby o krále prosýcý.
Žáby pokojných let drahně
Volně se toulaly v bahně.
Čím víc koho dobré bydlo píchá,
Tím se více popíná a pýchá.
Svobodou zhrdnouc, o panovníka ve dne v nocy
Vřeštěly Žáby k Kralomocy.
Smál se Perún: ale kdo chce kam,
Říkává se, pomozme mu tam.
Spustil jim drouh. Y strašným do vody bouchnutím,bouchnutím
Rozžene plaché stádo mžiknutím.
Všecky v rokytí a v sytí s malou duší
Do děr kluší:
Každá napoly mrtvá, užaslá a tichá
Sotva dychá.
13
Ale v mále
Chtěcy předce viděti krále,
Jedna blíže capichu
Vystrčí hlavu potichu;
Nevidoucy ale nic strašného, vysoce
Na milé sestry křehoce.
Na to, co se strachem ukrývají,
Směleji jedna po druhé připlývají;
Tak že brzy skáčí po velebnost drouhu,
Majíc Pána za špatného slouhu.
Nač ten klacek? zavřeští: y prosme dále
O vonačejšího krále.
Vřeští znovu: y sešle jim Perún v Čápu PánaPána,
Hodného na ně Čingis Chána.
Ten kde kterou zhlídne v rokytí,
Hned ji dlouhým zobem pochytí.
Tak se krutý pan Dluhonos mnohou slabou
Pase žabou.
Obyvatelkyně smutně na to hleděly,
Bídně mřely a ceknout nesměly.
Až se s Merkurem snesše podtají,
Na Perúna prosbu zadají,
Aby dobrotivý Pán nebe a země
Zachovat ráčil ubohé žabí plémě.
Perún na to: Nechtěly laskavého,
Nechť teď snášejí ukrutného.
14