Vaněk Všeboj.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Po strašné době, Když se množství mrzkých bludů, Bíd a psot, Zůřivostí vzteklých rot Jako z sudů Po Čechách a po Moravě Všudy rozvodnilo, Tak že tam jak v hrobě Smutno bylo: Jakýs Všeboj v Jaroslavě U svých bratří slovo měl, A se jako hvězda stkvěl; Pročež král, pán rekovný, Veselý a žertovný, Pana Vaňka vidět chtěl. Stalo se, že Jiří král, Který rád se pozasmál, Vyjev na lov ven, a honě, Shlíd byt Vaňkův s svého koně. Byť jej trochu na zub vzal, Takto jemu psal: Pane Vaňku! v osmi dnech U dvora se dostavíte, A z otázek těchto třech Sám mně oustně zodpovíte. Předně: v kolik let Bych as objel kolem svět? Potom: začbych stál? a pak: Co sy myslím? Toto však Nesmí pravda býti. Hleďte na se pozor míti, vše uhodnete, Syce městem naopak (Aby kousek za to stál) Na oslíku pojedete. Tak vůle. – Jiří král.“ Prach a broky! což se stalo? Jakýchž se tou cedulí Všebojovi nadělalo Tartasů a brykulí? Dnem y nocý ho to hnětlo, Mozek jemu v hlavě pletlo. Zrána, jak své jasné tváře Ukázala zorní záře, Do města hned jde, A se zde Všechněch professorů Z učených všech zborů Snažně ptá a všecky zve. Škoda práce! ba ta tam! Učency ti sem a tam Hned se do kněh dávají, Čítají a hádají. Což vše naplat? ovšem že Tito páni vše, co se V světě dálo, děje, znají; Písek v moři zpočítají, A vše vědíjen to ne. Všeboj, věda co prv, zase, S těžším srdcem, domů jel; Aniž čáky, že v tom čase Z osydla se vydře, měl. Kamž chuďas nyní jíti? Neb co před se vzýti? Pryč se dni a nocy braly, A co voda utíkaly. Vida, den že po dni plyne, A že lhůta mine, Strachy sech a bled co stěna A co vodní pěna. V myšlenkách těch zmatených Vyjde k vodě, A zde chodě V stínu dubů zelených, Lístím pěkně oděných, Rmoutí se, a to jej hněte, Že se z toho nevyplete. V tom mu všecek pomoučilý, Čiperný a zčtveračilý Mlynář Strýc Vyjde vstříc. Všeboj pro své vyražení Začasté se k mlejncy brával, A se v řeč a v hovoření S Strýcem, rád ho maje, dával. Ej, ej, Strýc: Jemnostpane! Ňak se tuším trápějí? Jejich tváře malované Jaksy barvu tratějí. Čímž to, dnes že tam a sem Všecek smutný chodějí? Lístek snad je v ruce souží?“ Tak jest tomu, milý brachu, Vece Všeboj: ach, jsem Všecek spleten a pln strachu. Král náš vědět touží, V kolik asy let By moh objet kolem svět; Pak zač stojí sám; A co sobě myslí. Však Toto nesmí pravda býti. Běda! se mám Na pozoru míti, Bych vše uhod, syc mne Na oslíku naopak Po ulicých městem vesti. Což se tobě o tom zdá? Podívej se, v osmi dnech Již se z těchto všech Třech otázek mám vyplesti.“ Ha ha! Strýc: Jemnostpane! Fraška ta jim hlavu hněte? Takť se leckdys v světě stane, Lva že muška malá zplete? Tři otázky! kus papíru! Na svou víru, Nic sy z toho nedělají. Vždyť o králi povídali, Že ho nikdý nevídali? Nyní mně svůj oděv dají; Tedy v malý čas Uhlídají, Že se, nežli přijdu zas, Ze všech pletek vysekají. za králem pojedu, A je z léčky vyvedu.“ Všeboj hned svůj oděv vzal, A jej s radostí Strýcy dal. Ten se s velkou chtivostí, Trochu hlavy sy přimoučiv, A se s Vaňkem porozloučiv, Přímo k dvoru bral. Když již přede Jiřím stál, Vizmež muže, vece král, Jestliž pravdu mají, O vaší co učenosti, Důvtipu a rozumnosti Vůbec povídají. Rcetež tedy: v kolik let Bych as objel kolem svět?“ Když sy koně svého záhy Rovně s sluncem osedláte, Na němž, nevykročíc z váhy, Po horách a dolinách Cválem pojecháte, V čtyrmecýtma hodinách Všecko všudy vykonáte.“ Nyní ale propovíte, Co myslíte, Začbych , váš pán a král, Asy stál?“ Toť mne věru nejvíc hněte A mně mozek v hlavě plete. Za Ježíše Pána Židé (Vímeť syc, Že vždy tito lidé Rádi levně kupovali) Třidcet stříbrníků dali. Pročež nedám za vás víc, Nežli třidcet bez jednoho. Za to mám, že žádný král, Svět by dobyl obojí, Za tak mnoho, Začež někdy sám Bůh stál, Jakživ nestojí.“ Hrome! vece Jiří král: Komuž by se mělo zdáti, že nemám za víc státi? Nyní ale zavolejte Rozum, vtip a učenosti, A se na pozoru mějte, to uhodnete; Syce předce bez milosti Na oslíku pojedete. Což sy myslím? ale však Aťžiž tomu není tak?“ jsem lhářem! Strýc: když sy nemyslíte, S Všebojem že hovoříte.“ Ovšem!“ – „Ale není však Pane králi tomu tak. Neboť jen s mlynářem Všebojovým rozprávíte.“ Tuť se Jiří král Řeči mlynářově Jak náleží smál. Což pak tobě, Milý brachu, vece král: Za to potěšení, Své y mysli vyražení Dáti mám? Buď na místě Všebojově! Nechť pak tvůj pan Vaněk sám Na oslíku sedě Městem jede. Čili nemá, kdo chce žíti, Také sýti?“ Chraň Bůh! to se nemůž státi, Praví Strýc: vždyť neumím Ani čísti ani psáti. Tohoť sy však vyprosým (Neboť tím nic nezkazýte, Ani země neschudíte), Aby dnešní lest Na jevo se nedostala, Alebrž se všecka čest Panu Všebojovi vzdala.“ Král dal Vaňku poručení, Aby Strýce k sobě vzal; Hojné jemu vyživení Do nejdelší smrti dal. Pak že Všeboj na otázky Zodpovídal bez překážky, Všudy se to rozhlásylo, Slávu jeho rozmnožilo.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

chyba, těžkost, nepravost, kryst, moudrý, bližní, užívat, činit, ctnost, příklad

721. báseň z celkových 1007

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Karel Alois Vinařický)
  2. SNĚMY ZVÍŘAT. (K. V. Slanský)
  3. Král Kodrus. (Jan Evangelista Nečas)
  4. XXXI. Jakby Hospodin se nesmiloval (František Jaroslav Kamenický)
  5. KRÁL MILAN. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Milosrdný Samaritán. (Václav Svatopluk Štulc)
  7. BABYLONSKÝ NÁPIS. (Josef Svatopluk Machar)
  8. IX. Vlastenská mysel. (František Matouš Klácel)
  9. HOŘKÝ SMÍCH O POLITICE. (Eliška Krásnohorská)
  10. L. Vyniká tu nade mnohé jiné (František Jaroslav Kamenický)