ZAČÁTEK A KONCE
1914
Vítězně hlaholí polnice
a hrozně hučí děla,
dnes přišel den, den Němectva –
nám skloní se země celá.
My potáhnem hrdě za Ural,Ural
jak litice v divém honě,
nám připadnou Bagdad s Egyptem
a v Seině se napijí koně.
Teď pozná svět, kdo Němec je,
smrt Anglii, Slovanům zhouba!
Nic není na světe nad Němce!
Tak hlaholí fanfarou trouba.
1918
Je pošmurný, tmavý listopad,
vlak moravskou žene se plání
a ve voze do koutka krčí se
tři vojáci otrhaní.
A jeden dí: Jak z pušky dým
se ztratili důstojníci,
a my jsme z fronty prchali,prchali
jak ovce před vichřicí.
Druh na to: Hladní jako psi
jsme skočili na vlaku střechu –
dost bylo jich sraženo v tunelech –
my mrzli v tom honu a spěchu.
85
A třetí: Kde jsme stanuli,
tam brali nám zbroj a šaty,
jen s nemocí v těle se vracíme
v ty naše domácké chaty.
Tak čtyry leta jsme trpěli
a co teď ze všeho máme –
jsme žebráci bídní, otroci
a Slovan své okovy láme.
Tak jeli nocí a hleděli
na hvězdy spravedlivé
a chleba kus, jejž dal jsem jim,
křoupali v měkkosti tklivé.
8. listopadu 1918.
86