Lakomec.
Fílax, jemuž celá vesves,
Že byl ostražitý pes,
Nechceli jen vhrdlo lháti,
Svědectví vždy musý dáti;
Fílax, jehož nejvíce
Bávali se loupežnícy,
Znenadání nazymnicy
Rozstonal se velice.
Nedlouho se meškalo,
Kdoktorům se poslalo;
Rozmanité, divné líky
Snášeli hned z Apatyky.
Přinucen byl užívat
Pacyent. Však zdaliž chtělo,
Což mu kzdraví sloužit mělo,
Zaprach mák jen prospívat?
Sotva tyto noviny
Přišly dopsý rodiny,
Hned se bratří potabuli
K Fílaxovi přihrnuli.
Jeden líp než druhý vyl,
Až se vuších rozlíhalo;
Jakoty pak, jakž se zdálo,
Nejsmutnější zevšech byl.
65
Ach, jakž jest mi tuze zlé!
Pravil kněmu Fílax mdle:
Kyž sem jen nic neužíval,
Bylbychť opět pookříval!
Jestli zvíře ubohé
Nyní již tak časně zhynu,
Můžeš směle dávat vinu
Líkům brzké smrti mé.
Kyžbych aspoň sjednu kost,
Jichž mám poskrývaných dost,
Předsmrtí mohl ještě míti,
Pakbych rád chtěl zsvěta jíti.
Tak mi musý trudno být,
Že sem dosti vystál hladu;
Chutného pak svého skladu
Nelze nyní ssebou vzýt.
Mášli mne rád příteli,
Dones mně jich kposteli.
Jednu najdeš zapolicý,
Druhá bude podlavicý,
Jiná tamto zaploty.
Ale nechej vcele všeho,
Neošiď mne ubohého,
Věrný bratře Jakoty!
66
Jakoty hned shledané
Snáší zboží žádané.
Fílax, žaludek mdlý maje,
Aspoň čichem požívaje
Lahůdek svých užit chce.
Nic mi neber! až mne zbaví
Všeho smrt, máš dědit, praví:
Ale dříve bratře ne!
Kyžbych jen tak šťastný byl,
Mít zté kejtní kosti díl,
Která leží vjednom místě;
Vkterém? neuhodneš jistě.
Okřejili, bratře, věz:
Zasvého chcy živobytí
Zní y kousku tobě příti,
Ano máš..máš... zde skonal pes.
Skrbcem skrbec umírá,
Čím pak více nazbírá,
Tím se více hrobu leká,
Ztráty statku svého čeká.
A tak psotný život mít,
By jen neubylo změšce,
Ktomu ještě skonat těžce,
Můž to štěstím jmíno být?
Jan Zabranský, Moravan.
67