Můj Ráj.
Nechť tě, kdo chce, Praho!
Ctí a schvaluje;
Nechť tě, jak chce, draho
Sobě šacuje.
Mnohý, jehož zkraje
Blesk tvůj vyvodí,
Vše, co sluchu hraje,
Chuti lahodí;
Co se bleskem lstivým
Oka dotýká,
Vše to srdcem chtivým
Valem polýká.
Ale tvých kdo sýdel
Zlých se nevzdálí,
Ten sy často křídel
Smutně popálí.
Jakž tvůj mnohé dítě,
Vkruté bouře čas,
Zvábí vzrádné sýtě
Ochechulí hlas!
99
Ach! tak vkvětné době
Pěkní jinoši
Utonuli vtobě,
Vmoři rozkoší.
Ej! že nejsem v Praze;
Konec rozbroji!
Vkraji žiji blaze,
Tiše, vpokoji.
Mám teď zabalatky
Drahé kamení,
Slávu, zlato, statky,
Pyšná stavení.
Vzdálen Pejchy blesku,
Vmilé sprostotě,
Bezevšeho vřesku
Žiji vsamotě.
Napahorku žiji,
Kde svůj domek mám;
Tu se vnocy kryji,
Tu můj byt y chrám.
100
Dole uvěncuje
Tmavý horu háj:
Hora tato sluje:
Jaroslavův Ráj!
Domeček můj broubí
Kolem vokolí,vokolí
Chladné, stinné loubí
Zlip a topolí.
Zloubí vsad se chodí,
Co rok poroce
Zjara kvítí rodí,
Vpodzym ovoce.
Vším, co vletní době,
Vmáje rozvití,
Srdce žádá sobě,
Tu se nasytí.
Tu se, dokud voní,
Leda nachvíli,
Zrůže krůži honí
Zrádní motýli.
101
Vsadě mém až mílo,
Jakby zvonky zněl,
Vře a vučí dílo
Pracovitých včel.
Ta se vkvětu kryje,
Ta lpí vmelisse,
Dokud zní, co pije,
Medu nevysse.
Zsadu pak se zskalí,
Smnohou bublinou,
Potok jasný valí
Temnou dolinou.
Vněmž, kdy slůnce svítí,
Jako perličky,
Hemží se a třpytí
Zlaté střevličky.
Zde se každou chvílí
Ptactvo ozývá,
Slavík libě kvílí,
Číže vyzývá.
102
Tu se jasně směje
Nebe pohodné,
Povětří y věje
Libé, lahodné.
Tu, kdy můj se koří
Rozum podvěrou,
Ctnou mé srdce hoří
Bohu ofěrou;
Bohu, co se vhlíně,
Vrůži, včlověku
Stkví, jak v Serafíně,
Zvěku dověku.
Den se mně vždy vracý,
Chvílí milostnou,
Pohodlí tu spracý
Loučím radostnou.
Ráno klestím rývy,
Kvítí zalívám,
Nebo štěpím slívy:
Takť se zabývám!
103
Večír, povší prácy,
Vezma harfičku,
Zavzním po Horácy
Libou písničku.
Nehrozý mi zbraní
Rozkacený dráb,
Ani zbírá daní
Ledajakýs šváb.
Čerstvé mám vždy tělo,
Čistou vžilách krev;
Nevorá mé čelo
Péče ani hněv.
Lítých nepravostí
Žravé vědomí
Nemučí svou zlostí
Mého svědomí.
Vtichém loži milý
Lahodí mi sen,
Až mne pěkný bílý
Zbudí ráno den.
104
Mám y od Budína,
Co se nekalí,
Lahodného vína
Soudek nemalý.
Ztoho, když sy změsta
Kemně vyskočí,vyskočí
Vojtěch nebo Besta,
Dčbán se natočí.
Tu sy připíjíme
Zhodné sklenice,
Blesk až uvidíme
Jasné dennice.
Tak den podni mine
Věk můj vradosti,
Jako voda plyne
Stále vtichosti.
Ale toho všeho,
Moha dobyti
Cýle srdce svého,
Chcy se sprostiti.
105
Přiď ó milý máji!
Spoj mne sjedinkou,
Poníž toužím vráji,
Spoj mne s Evinkou!
Tak chcy slavit tebe,
Sní chcy šťastně žít:
Tehdyť budu Nebe
Místo Ráje mít.
Jaroslav Puchmír.