Csövar, Hrad Raškův.*)

Antonín Jaroslav Puchmajer

Csövar, Hrad Raškův.*)
Vážné rumy! smutní ostatkové Slávy Rašky velikého,**) Vněmžto všickni dobří vlastencové Ctili Uhra zmužilého. Vněmž sy Budín slávou osloněný Přemilého otce vážil; Jehož Nongrad sylou zvelebený Přítelem být ctně se snažil. Kam se děli časové ti zlatí, Když se na Raškovu hradě Scházývali kslužbám kněží svatí, Nábožný lid vkrásy vnadě; ——— *) Hrad tento leží napomezy Pešťanské a Nongradské stolice v Uhřích. **) Raška byl veliký pán, jakož se to znápisu vskále, která vrumu hradu tohoto nalezena jest, poznati dává. Nápis ten jest: Blasius de Raschka, agasonum regalium magister, Comes Neogradiensis, areis Budensis Castellanus. 103 Když sem soused Raškův, prelát vážný, Salkán*), rád se přestěhoval; Vdíle vlasti příliš věrný, snažný, Mračnou mysl tu vyjasňoval. Tu y krásní hoší z Čerháského**) Okolí své radovánky Mívajíce vína Budínského,Budínského Vyprázdnili mnohé dčbánky. Sdcerami zde oni Raškovými Vmilé žili upřímnosti; Tu se žerty, hrami poctivými Městknávali vnevinnosti. ——— *) Salkán, biskup Vacovský, jenž s Blažejem Raškou začasu krále Ludvíka II. do Čech ksněmu, jakož posel, vyslán byl. **) Cer (uhersky Čer) jest duboví, které roste v Uhřích, vstolicy Novohradské a Pešťanské. V Novohradské stolicy jest ves, nazvaná: Cerovo, která jakž kvíře podobné, za osadníky má Čechy. Čerhát, (cerový hřbet) místomísto, kde Čer roste. 104 Přihouslí zde zvuku utěšeném Kolem sními tancovali; Přizpěvu tu ptačím přemileném Vtichém houští sedávali. Rcete rumy, jakých božských veselostí Požily tu krásné panny, U Rašky když láska snevinností Rozbila své milé stany. Rcete, jak tu cyzý rád se stavil Nadalekém putování; Vjaké čisté radosti tu trávil Čas svůj vsladkém zaměstknání. Rcete, Raškovo jak slavné bydlo Bylo pouhé veselosti, Žertů, her a tancův sýdlo. Zmizlých válek ukrutnosti; Krutá vzteklost nepřátelův lítých Hrad ten krásný zohavila, Turkův, křesťanské krve sytých, Zbraň jej bídně rozbořila! 105 Teď již tady smutné ticho stále Uprostřed skal strašných bydlí; Nanejvyšší hrůzyplné skále Tichá pustovečka*) sydlí. Smrdutý jen lakomec zvšech lidí Tu sy stany někdy bije, Peníze když, blázen! hořet vidí, Poklady zde vrumu čije. Stín jak Raškův na Vašhedi**) chodí, Kde se láme bílý kámen Dovápenic – hrůzy smrti plodí, Jichž jest křivda jeho pramen. Kyž se vrázdnévráždné ruce pokrčily Nepřátel hrad Raškův vztekle Bořícých! ach, kyž se umučili Živi tito Turcy vpekle! ——— *) Po Česku kulich, kulíšek, pták. **) Vashegy, Vašheď, Uherské slovo, znamená v Češtině: železný hrad; a Vas (železo) a hegy (heď, hrad). Jest hora blízko hradu toho ležícý. 106 Kyž je,je třesoucý se sprchlivostí Víry země,země pohltily! Kyž je Perounovy vbouřlivosti Nebes,Nebes střely rozdrtily! Stůjtež rumy! kvěčné Rašky slávě Stůjte pevně povše léta! Svědčtež o Raškovu slavném stavě Dozboření gruntů světa! Hnízdiž tady pustovečko tichá, Hnízdiž navysoké skále! Nadkřivdou sy Rašky Čerhát vzdychá; Žaluj y ty nani stále! Bohuslav Tablic, Slovák.
107