Csövar, Hrad Raškův.*)
Vážné rumy! smutní ostatkové
Slávy Rašky velikého,**)
Vněmžto všickni dobří vlastencové
Ctili Uhra zmužilého.
Vněmž sy Budín slávou osloněný
Přemilého otce vážil;
Jehož Nongrad sylou zvelebený
Přítelem být ctně se snažil.
Kam se děli časové ti zlatí,
Když se na Raškovu hradě
Scházývali kslužbám kněží svatí,
Nábožný lid vkrásy vnadě;
———
*) Hrad tento leží napomezy Pešťanské a Nongradské stolice v Uhřích.
**) Raška byl veliký pán, jakož se to znápisu vskále, která vrumu hradu tohoto nalezena jest, poznati dává. Nápis ten jest: Blasius de Raschka, agasonum regalium magister, Comes Neogradiensis, areis Budensis Castellanus.
103
Když sem soused Raškův, prelát vážný,
Salkán*), rád se přestěhoval;
Vdíle vlasti příliš věrný, snažný,
Mračnou mysl tu vyjasňoval.
Tu y krásní hoší z Čerháského**)
Okolí své radovánky
Mívajíce vína Budínského,Budínského
Vyprázdnili mnohé dčbánky.
Sdcerami zde oni Raškovými
Vmilé žili upřímnosti;
Tu se žerty, hrami poctivými
Městknávali vnevinnosti.
———
*) Salkán, biskup Vacovský, jenž s Blažejem Raškou začasu krále Ludvíka II. do Čech ksněmu,
jakož posel, vyslán byl.
**) Cer (uhersky Čer) jest duboví, které roste v Uhřích, vstolicy Novohradské a Pešťanské. V Novohradské stolicy jest ves, nazvaná: Cerovo, která jakž kvíře podobné, za osadníky má Čechy. Čerhát, (cerový hřbet) místomísto, kde Čer roste.
104
Přihouslí zde zvuku utěšeném
Kolem sními tancovali;
Přizpěvu tu ptačím přemileném
Vtichém houští sedávali.
Rcete rumy, jakých božských veselostí
Požily tu krásné panny,
U Rašky když láska snevinností
Rozbila své milé stany.
Rcete, jak tu cyzý rád se stavil
Nadalekém putování;
Vjaké čisté radosti tu trávil
Čas svůj vsladkém zaměstknání.
Rcete, Raškovo jak slavné bydlo
Bylo pouhé veselosti,
Žertů, her a tancův sýdlo.
Zmizlých válek ukrutnosti;
Krutá vzteklost nepřátelův lítých
Hrad ten krásný zohavila,
Turkův, křesťanské krve sytých,
Zbraň jej bídně rozbořila!
105
Teď již tady smutné ticho stále
Uprostřed skal strašných bydlí;
Nanejvyšší hrůzyplné skále
Tichá pustovečka*) sydlí.
Smrdutý jen lakomec zvšech lidí
Tu sy stany někdy bije,
Peníze když, blázen! hořet vidí,
Poklady zde vrumu čije.
Stín jak Raškův na Vašhedi**) chodí,
Kde se láme bílý kámen
Dovápenic – hrůzy smrti plodí,
Jichž jest křivda jeho pramen.
Kyž se vrázdnévráždné ruce pokrčily
Nepřátel hrad Raškův vztekle
Bořícých! ach, kyž se umučili
Živi tito Turcy vpekle!
———
*) Po Česku kulich, kulíšek, pták.
**) Vashegy, Vašheď, Uherské slovo, znamená v Češtině: železný hrad; a Vas (železo) a hegy (heď, hrad). Jest hora blízko hradu toho ležícý.
106
Kyž je,je třesoucý se sprchlivostí
Víry země,země pohltily!
Kyž je Perounovy vbouřlivosti
Nebes,Nebes střely rozdrtily!
Stůjtež rumy! kvěčné Rašky slávě
Stůjte pevně povše léta!
Svědčtež o Raškovu slavném stavě
Dozboření gruntů světa!
Hnízdiž tady pustovečko tichá,
Hnízdiž navysoké skále!
Nadkřivdou sy Rašky Čerhát vzdychá;
Žaluj y ty nani stále!
Bohuslav Tablic,
Slovák.
107