Pomláska.
Hody! hody! do sprovody!
co dáš za pomlásku?
nechcy vajec malovaných,
ani slovy znamenaných:
Já chcy jedno lásku.
Vidíš dnešního dne panny
milým za koledu
pomlásky dost chystat všude:
štědráli tvá ruka bude?
ať jí poodvedu.
140
Vyplať, co sy slibovala;
není toho málo.
Myslíš, bych vzal místo lásky,
ňáké hračky za pomlásky?
To by se mi zdálo!
Viz, jak pro tě srdce tluče,
tak jak dychtí tuze.
Ale vždycky pouhé sliby,
nikdý skutek, samé chyby:
omrzý mne chůze.
Když sem tobě přinesl pouti,
když dal vázaného,
v trhu koupil sladké věcy:
tenkrát sy mne arcy přecy
nazývala svého.
Když ti zvučně pod okýnkem
hudba krásná hrála;
Nebneb když sem tě do hospody
přivedl, dal ti strojit hody:
na mne sy se smála.
Když sem stavěl krásné máje,
pentlí ozdobené,
v létě vodil na procházku;
slibovávalas vždy lásku,
srdce upevněné.
141
Když pak prsten lásky pravé
závazek sy vzala,
že spíš prst y prsten sejde,
než ti jiný v srdce vejde:
teďs mu ho snad dala.
VímVím, proč děláš nové lhůty,
odkládásodkládáš náš sňátek,
od velkonoc do sprovody,
od letnic až zmrznou vody:
pak zas na tvůj svátek.
Slibům podvodného věříš;
jeho chceš sy hledět,
že má drobet hebká líce; –
nechá tebe – má jích více –
na holičkách sedět.
Víc se nedám věru šálit,
nechcy odkládání.
Líbíli se srdce moje,
vem a dej mi za ně svoje
k lásce, k milování.
Tu pak hody, do sprovody,
veselosti, svátky,
radovánky, kratochvile,
že sme došli svého cýle,
budem držet sňátky.
S. Hněvkovský.
142