Večer.

Martin Alexander Přibil

Jak chrám Boží oslavuje Slunce, spát když odchází! Lůna vážně vystupuje, Hvězdy když k nám provází. Rudým rouchem přiodívá Příroda kraj, lesíček; Žvavé ptactvo ukolíbá Libým váním větříček. Ticho vše. – Jen hlásek smělý Tvůj zní z trávy skropené, Cvrčku! tenť zajisté želí Jako já, což ztracené. Budešli pak v této době Sedě někdy v krovíčku, An se bude na mém hrobě Pnouti, želet, cvrčíčku? Budeli pak duch můj tebe Často jak teď slýchávat? – Ach přijď, prosím tě pro nebe, Na můj rovek cvrkávat!

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

95. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  2. None (Václav Bolemír Nebeský)
  3. TAŽNÉ PTACTVO. (Karel Sabina)
  4. VÝJEVY RANNÍ. (Karel Sabina)
  5. Noc. (Josef Kuchař)
  6. Tři zlaté vlasy. (Boleslav Jablonský)
  7. XI. (Karel Sabina)
  8. None (Milota Zdirad Polák)
  9. Večerní myšlénky. (Karel Marie Drahotín Villani)
  10. TÁBOR. (Otakar Červinka)