Večer.

Martin Alexander Přibil

Večer.
Jak chrám Boží oslavuje Slunce, spát když odchází! Lůna vážně vystupuje, Hvězdy když k nám provází. Rudým rouchem přiodívá Příroda kraj, lesíček; Žvavé ptactvo ukolíbá Libým váním větříček. Ticho vše. – Jen hlásek smělý Tvůj zní z trávy skropené, Cvrčku! tenť zajisté želí Jako já, což ztracené. Budešli pak v této době Sedě někdy v krovíčku, An se bude na mém hrobě Pnouti, želet, cvrčíčku? Budeli pak duch můj tebe Často jak teď slýchávat? – Ach přijď, prosím tě pro nebe, Na můj rovek cvrkávat! 9