U přítele vlastenského.

Martin Alexander Přibil

U přítele vlastenského.
Jez Miloušku! pí, DlouhoDlouho, dlouho ží; Až tvá dobrá hlava zbělí, Zoubky vypadají celí, Pak blaze umři. Žertuj, hovoř, pěj, V rozmaru se měj! Ať ti bodrost z očí hledí, Moudrost ať ti na rtech sedí; Své milence přej. Mysli vždy a spiš, Cokoli jen víš, Neb co z tvého péra teče, Plodí světlo – žádné křeče, Ani z hory myš. Lež hebounce vždy, A líbezně spí; Oučinlivý tvoje kosti Zasluhují klidu dosti; O nebi si sni! Jez, miloušku! pí, Dlouho, dlouho ží; Až tvá dobrá hlava zbělí; Zoubky vypadají celí, Pak – blaze umři! 47