Cikánka.

Martin Alexander Přibil

Cikánka.
Když se s pole uklízela Pohánka, Seděla tam u potůčku Cikánka. Z pole zklízel lepý jinoch Pohánku, A spatřil tam u potůčku Cikánku. Pojď sem, hochu! počne bába Volati; Já ti budu ze tvé dlaně Hádati. Dlouho jůnek se volati Nenechal, Hádati si ze své dlaně Ponechal; Tu cikánka ostře zírá Na tahy, „Ou!“ rce – „divné máš kochánku! Povahy. Vidím, vidím, že jsi hrozný Nevěrník; Že chceš býti dvou děvčátek Milovník. 26 Nešiď dívky; jich nevinný Cti věnec; Poslyš bábu, šťastný budeš Mládenec. Jedním srdcem, jedné budiž Milenec; Sicbys umřel, jako starý – Mládenec.“ – 27