U duchovního pastýře.
1.
Proude citů vděčných! jev se v plesu,
Nebť jsi dávno bažil zjeven být!
Mocným křídlem leť, duchu! k hvězd kresu,
Bys tam mohl pocty věnec vít:
Pro starečka mileného,
Činy svými důstojného.
2.
Však nám nelze, drahý! co ti přáti,
Když již hojně Tobě žehnal Bůh;
Hřiven pět On Tobě ráčil dáti,
Ty pak Jemu vždy jsi věrný sluh;
Jenom teď ať setrvání
Přeje svému požehnání.
3.
Aj, tak ží přemnohá leta vlasti,
Hleď jí slovem, skutky prospívat;
By jsi mohl boluprázdné slasti
Za tvé snahy u nás požívat;
Bys moh’ trudu slze stírat;
Pro věčnost si zásluh sbírat.
48
4.
Povždy budeš v našich srdcích žíti,
Která láskou soběs podrobil;
Synovsky Tě touží každý ctíti,
Horlí, jakby Tebe ozdobil.
Na důkaz vem, otče milý!
Věnec, jejž tví věrní vili.
(Tuť se mu podá věnec, jejž hned na začátku jest bylo viděti.)
49