MY JSME NAŠI VALAŠI.
Zpívaje, šel jsem – žebráček, zpěváček,
přes lesy za Radhoštěm s bílou kaplí,
hoj, po Valašsku hvozdném, salašnatém.
A že mne staré nohy zabolely,
uřízl jsem si v lese sukovici.
Když jsem si ale s doubku kyják řezal,
v zad zaskočil mne četník se šišákem,
vzal za límec a zatřásl mnou: „Lumpe!“
Tož tak? Já lump? A čím je baron Popper?
Já jenom hůlku, on si rube lesy!
Kam stoupne on, tam tráva nevyroste!
Což nevidíš, jak drancuje a plení,
tak nakvap, jako zloděj před svítáním?
Slyš, buší sekery a fůry praští
a parní pily řežou ve dne v noci.
Za deset let sem zbloudí folklorista
a řekne vážné dámské společnosti:
„Zde bydlívali Valaši, lid dobrý!“
Jen ostré skály budou trčet k nebi
a spoustou budou hrozit celé zemi...
Tak rozkládal jsem strážci společnosti,
až do rožnovské šatlavy jsme došli.
Já – lump – bdím na pryčně a pláču.
A židák Popper? Ten je pán a baron.
62