Dóm svatovítský.
Ó dóme svatovítský,
ty vládče nad Prahou,
zda jsi nám podobenstvím,
zda jsi nám výstrahou? –
Vždyť tys jak naše sláva
byl námi budován,
a jako ona zhoubě
z půl hotov zanechán.
I Břetislav i Jiřík
vám v luno uložen,
však onen němý jazykjazyk,
co značí jazyk ten? –
A co ti divní svatí,
co mnohý divný znak,
proč ony krásné klenby
jsou znešvařeny tak? –
Což nevšímaným bylo
vám dlouhé věky stát,
leč učenec vám obdiv
a cop dal magistrát.
Vás ze všech končin větry
jsou prachem povály,
a nepřátelé mnohé
vám smetli fiály.
16
Však nová přišla doba
a nový přišel duch,
s ní v starodávných klenbách
se nový zrodil ruch.
Tu tisícero rukou
sem neslo kamení,
a stíráno jest pilně
dob spousty znamení.
A přišel nový mistr,
ten nový sdělal plán,
jak na základech dávných
by dále pnul se stán.
A již jej výše klenou,
vždy šíř a šíře jen;
však co ten znak a svatí
a němý jazyk ten?