Dóm svatovítský.

Dóm svatovítský.
Ó dóme svatovítský, ty vládče nad Prahou, zda jsi nám podobenstvím, zda jsi nám výstrahou? – Vždyť tys jak naše sláva byl námi budován, a jako ona zhoubě z půl hotov zanechán. I Břetislav i Jiřík vám v luno uložen, však onen němý jazykjazyk, co značí jazyk ten? – A co ti divní svatí, co mnohý divný znak, proč ony krásné klenby jsou znešvařeny tak? – Což nevšímaným bylo vám dlouhé věky stát, leč učenec vám obdiv a cop dal magistrát. Vás ze všech končin větry jsou prachem povály, a nepřátelé mnohé vám smetli fiály. 16 Však nová přišla doba a nový přišel duch, s ní v starodávných klenbách se nový zrodil ruch. Tu tisícero rukou sem neslo kamení, a stíráno jest pilně dob spousty znamení. A přišel nový mistr, ten nový sdělal plán, jak na základech dávných by dále pnul se stán. A již jej výše klenou, vždy šíř a šíře jen; však co ten znak a svatí a němý jazyk ten?