V klidu a v bouři.

Ladislav Quis

V klidu a v bouři.
Plujte, zvuky srdce mého, ze šera zas do šera, v tváře celuj hocha svéhosvého, bledá družko večera. Hustou mříží z révy ke mně tvůj se loudil jasný hled, s haluzemi šustě temně vánek tajný hovor ved. Rozumíš, co šepotají, milenko ty bledavá? Na mém retu dech se tají a má duše zvědavá. „Dítě jara, milko moje, nech mne vonný dech tvůj sát, 120 nech mne líbat vnady tvoje, v nich se kochat, s nimi hrát.“ „„Druhu můj, ty synu síly, žití moje, zhoubo má, věrnost tvoje trvá chvílichvíli, tobě rovna láska tvá. „„SladkéSladké tvoje políbení, náruč, jíž jsem objata, něha tvá se v bouři změní, v zhoubu náruč rozpjatá. „„CoCo jsi něžně kolébával druhdy v sladký lásky sen, to tvůj divý zlomí nával, v lásce tvé spí zhouba jen.““ „Nech ji dřímat, nech ji spáti, nyní klid a lásky čas; v míru nám hru lásky hráti, v bouři jenom bouřit zas.“