U večer.

Ladislav Quis

U večer.
Klekání! Klidné šero kolem, dřímá pláň i s dolem, z vísky pustým polem zvonek vyzvání. Skloň se, noci svatá, sprosť má ňadra spjatá soužení. Temno tvoje v písni rozplynout dá tísni toužení. Jak bych neměl pěti, když i kovu zněti srdcem kovovým? Mně pak srdce vřelé v ňadro bije v těle tepem světovým. Zvuč, ty jasný zvonku, zvěstuje, že v sklonku 127 zase den. Pluj, má písni, šerem, putuj za večerem pro můj sen. Klekání! – Víc a víc se stmívá, hvězda v noc se dívá, zvon i zpěv doznívádoznívá, zmírá ve strání.