Píseň česká.

Ladislav Quis

Píseň česká.
Hučí vítr širou plání, zvučí lesem, bouří strání, 112 v chýži, hradu hlaholí, srdcem každým šveholí. Co je jímá, po čem touží, co mu blahem, co je souží vše se v tobě ozývá, písni česká, milko má. Píseň písní, lásky touha, víc, ó víc! tys láska pouhá plna slastí, plna muk, krev jsi ty i srdce tluk. A co slovu není dáno, v tónech tvých to vykonáno, tebou srdce mluvit zná, písni česká, lásko má. Ó té písně! kterak hřměla, že se všecka srdce chvěla, zmužilostí táborům, hrůzou cizím praporům. Ach, ty zvuky porozváty a jen bolest těžké ztráty v tobě ještě vyznívá, písni česká, slávo má! Písni, ty se orlím letem slunce výše neseš světem, z tebe mluví lidstva duch, jeho snahy, jeho ruch. Krásného,Krásného co vymyšleno, 113 tebou jest to vysloveno, věštců duch tě provívá, písni česká – duše má! A kdy plesám a kdy strádám, v tebe, písni má, to skládám, ty mé blaho sdílíváš, ty mne v strasti těšíváš. Tebe na rtou světem jíti, za tvých sladkých zvuků mříti srdce, duše toužívá, písni česká – písni má.