Naše hodina.

Ladislav Quis

Naše hodina.
Ta matka Sláva nový zrodí věk jak Róma kdys i slavná Francie, své dítky vše kol sebe shromáždí a v jedné lásce na vždy spojí je. Tu matka Sláva prapor rozvine, a volnost tam, kde prapor zašumí; všem ona žhavé slze, krev i zášť a bídy nářky navždy utlumí. Tu matka Sláva světy obejme a v lidstvo vdechne nový, svatý žár, že volný roba bratem bude zvát a v pouta upjat jenom dávný svár. Vznes, matko Slávo, skleslá ramena, již k srdci přiviň svoji rodinu, jeť blízko do dne, rafij dobíhá – slyš, dějů zvon nám bije hodinu.