Úzkost.

Ladislav Quis

Úzkost.
Neusnu zas, dokuď úzkost ze srdce si nevyzpívám, vždy na toho ďasa mívám písně krůpěj svěcenou. Znáš-li úzkost, toho ďasa, jenž do srdce zahryzne se, divokým že bolem vzpne se, bijíc v duši zděšenou? Málo jemu nad člověkem za denního světla moci, uvolněn však v tmavé noci straší v snů tě náručí. 128 Spánek plaší z tvého lože, chladným potem čelo skropí, chvějíc se tvé tělo vzchopí – půlnoc s věže zahučí. Znáš-li úzkost toho ďasa? Znáš-li ono zaříkání, z těla jež ho povyhání, v srdce poklid vrací zas? Mně ta moc jest bohem dána, že, kdy ďábel prsa tísní, zažehnám ho jednou písní, přivábě si v duši jas.