Svoboda.

Ladislav Quis

Svoboda.
Svobodo, ty slunce světa, z tebe prýští život jen, v záři tvé vše roste, zkvétá a kdy zajdeš, klesá v sen. Noc-li, mníte, že nám vládne, kdy už tělu hnutí žádné mimo dech a srdce tluk? – Nechť si tělo upoutané, volnost dechem, srdcem plane, volnost věčně jejich zvuk. Nechť jsi v dáli, nikdy cele nemůž’ noc tvůj zhasit lesk, měsíce i hvězdy skvělé věští nám to temnem blesk. On to praví duši tvojítvojí, ty, jenž s vládcem noci v boji po slunci jsi zatoužil, že až kolem světa přejdepřejde, slunce zas těm krajům vzejde, sen jež nyní oploužil. 33 Vzejde záře slunce tvého, svobodo ty milená, nemůž’ běhu odvěkého zvrátit ruka šílená. Hle, již dní se na východě! Vánek vlnu na té vodě, zábřesk zbudil pěvců hlas. Píseň hájem zahučela, v širý kraj se rozzvučela: „Slunce, volnost svítá zas!“