Francii.

Ladislav Quis

Francii.
Orel k výši se vzne’s, hledaje kořist svou, jeho sídlo kde jest, krajiny pusty jsou. Všecko kolem již schvátil, zraky jeho se v dálí pnou. V dálí modravou spěl orlova oka blesk, letěl přes hlavy hor, přes pláň a řeky lesk. Běda, oběti, tobě! – Blízko, blízko ti žal a stesk! 37 Slyšíš v dáli ten zvuk, bouřný jak vír by vál? Křídla orlova to, záhuby den ti zplál. Letí – přiletěl orel, v tvoje srdce by spáry vklál. Nedli, zachraniž se! – života bdělá buď! Pozdě, pozdě již jest, rozryta tvoje hruď. Obět v útrapách hyne, nebe nad vrahem mrzkým suď. Krásná Francie, tys orlovi padla v spár, luh tvůj pošlapán jest, dědiny tráví žár, maso s živého těla rve ti, jásaje vrahů cár. Spustla svatyně tvá, záhuba synům tvým, stoupá k nebesům jich prolité krve dým. Dána vnada dcer tvojích v kořist vítanou vrahům svým. Má-li otčiny syn týrání klidně nést, zda-li k práci mu jen otrocké dána pěst? Má-li mohútnou paží něžný lásky si vínek plést? Ne! – Vy do ruky meč mstitelů jmete zas, zřím již blýskati jich vítězný v slunci jas. Hanu zacelí vítěz, rány, hluboké rány čas. 38