Dvojí jízda.

Ladislav Quis

Dvojí jízda.
Vraný kůň mně řehtal doma, já jej nechal doma stát, cizí ryzák lépe jeho se mnou v let se může dát. Ale, ach, ni jezdec koni, ni kůň jezdci uvyklý – divoce se ryzák spínal a mně uzdy unikly. Bez obrany, bez ochrany vyletěl jsem ze sedla, klna choutce, která v zlotu takovou mne zavedla. Hřivou vlaje, srstí záře přicválal tu hnědouš můj, 111 zařehtal mi: „chceš-li k cíli, na ryzáku neharcuj.“ Nikdy více, koni milý, ty jen, ty mne vždycky nes! – Vsedl jsem a bleskorychle pod nás svět ve hloubí kles.