Mrtvá dceruška.

Ladislav Quis

Mrtvá dceruška.
Hle, z lože chudých rodičů ta krásná růže zkvetla, 84 a bídou jejich zářila co nocí nebe světla. A byla v šatu chudičkém tak čisté, něžné děcko, že otec dal by život svůj a matka pro ni všecko. Však jiný šperky slibuje a v hedbáv chce ji šatit, jen bude-li mu za všecko vnad svojích něhou platit. Nes paní kočár ulicí, kde chátra dříví řeže, a chutě kočí spanštělý si švihnul do té spřeže. A za kočárem hrčícím dvé pěstí napřaženo. Že otec proklel dceru svou, zda slyšelas v něm, ženo? – Jen dál! Kdo smutně z prahu tam se za kočárem dívá? – Plač, matko, mělas dcerušku, však ta už není živa.