Náměstí staroměstské.

Ladislav Quis

Náměstí staroměstské.
Náměstí ty staroměstské, jak jsi malé na pohled, Praha-li však srdce české, ty jsi toho srdce střed. Co v tom srdci vře a vřelovřelo, v tobě vždy se odráželo, 17 vlasti sláva, zmar a vznik psány tu co v památník. Volný lid se vlnil venku, šumot zněl až v radní sál, kdy jsi ty, Šternberský Zdenku, zvolal: „Živ buď Jiří král!“ A co hrom to hučí v dáli z volných prsou: „Sláva králi!“ královský tak plesá zvon, s ním pak srdcí milion. Prahou chvěla temná rána, náměstím zněl bubnů třesk, ocel kata přichystaná odráží, hle, duhy lesk. – Dvadcet sedm, dlouhá řada! – Za hlavou kdy hlava padá, zbrocen krví jásá vrah: „Tenkráte jsem k srdci sáh!“ Náměstí ty staroměstské, jak jsi malé na pohled, Praha-li však srdce české, ty jsi toho srdce střed. Kdy as tebou dav se míse dále v srdce rozvlní se, aby vlasti neslo jas: „Že jsme volni, volni zas?“ 18