Kvítí svobody.

Kvítí svobody.
,Tatíčku můj, mně dvacet let, svobody rád bych poznal květ.‘ „Kterak bych, synku, tobě děl? nikdy já jsem ho neviděl.“ ,Dlouho žil’s, dědečku, ve světě, víš-li ty svobody o květě?‘ ,„Na hlavě mé jsou šediny, nezřel jsem však té květiny. ,„TatíčekTatíček můj, ba ani děd, květiny také nedohled. ,„ŽádnýŽádný ti z lidí v dědině nepoví o té květině. ,„KdybysiKdybysi v kraj se širý dal, po květu marně by seses ptal. ,„KdybysiKdybysi ušel na sta mil, květiny té bys nespatřil. ,„NeptejNeptej se lidí, synáčku, v lesinu zajdi ku ptáčku, ,„snad,snad, že ti může zapěti, srdce tvé co chce věděti. 31 ,„NeptejNeptej se, hochu, lidí těch, pozor dej na ten větru dech, ,„povědětpovědět on ti jedině dovede o té květině. ,„NeptejNeptej se lidí, hvězd se ptej, v jejich se záři zadívej, ,„tamtam budeš čísti povídku svobody krásném o kvítku.’’’kvítku.‘“