Ne, není NIC, i slovo to jen hlas;
Ne, není NIC, i slovo to jen hlas;
objevy všechny, našich vjemů mam,
že není nic a vše jen blud a klam,
vždy opak, část, rub skrytý za obraz
nástrojem smyslů poučuje nás.
Být kdos a cos, ten divý hlavolam
v nás sobě pustý vysvětlil by sám.
Co s životem? Jen nástroj smrti tas!
Tak otázek se zbavíš na tisíc,
a nebylého závratný v nic vír
tím zmizí, a pak nic, nic, věčné nic...
Rab podvodníků zdolej šest, či pět
a z ničeho bez konce stvoříš mír
té hmotě, myšlenku jež rodí v sled.
12
Jest HMOTA, myšlenku jež rodí v sled
vývojem prostým, zřejmým zákonem,
z chaosu praslunce, pak slunce, zem,
hvězd mléčných drah nesmírný bezpočet,
z praprvku, pratvarů až žití vznět
jde z buňky životů dál stem a stem
až k vědomí a v tajemné: já jsem,
pak mrtva měsíců spočine v led,
bezměrných, nových čekat možností – – –
V tom klid a mravnost své znát: kam a zda,
duch věčných hmot že silou, vlastností.
Vše práce zradí, co lze vyzvědět
i záhad marnost citu, jíž se zdá:
duch podstatou, ideál jeho květ.