Základem ROZKOŠ, s ní by vesmír zhas.

Základem ROZKOŠ, s ní by vesmír zhas. Základem ROZKOŠ, s ní by vesmír zhas.
Jen BOLEST jest, ta porodila svět. ZLEM, záporem jen chápeš všechno hned. Hvězd mumraj, rej v ŠÍLENSTVÍ stvořil ďas. Ne, není NIC, i slovo to jen hlas. Jest HMOTA, myšlénku jež rodí v sled. DUCH podstatou, ideál jeho květ. O cítím v sobě, ve všem BOHA zas. Je zákon zákonů, TAJ tajů v nich. Že jsem, mně zdá se, ostatní též SEN, Je věčná KRÁSA skrytá v uměních. Snad cosi jest, já VTEŘINY však syn. Já milují a LÁSKOU žiji jen: Je plané hloubání, já věřím v ČIN. 17 Co platny všechny moudrosti a rady, mudrci sladcí a mudrci přísní, když štěstí víc a života a krásy v polibku ženy jest a v snivé písni. A pravdy víc je v lásky sladkém klamu, víc něhy v otázce, víc kouzla v smutku, leč mravnosti víc v smíchu, opojení a stejně síly v myšlenkách i v skutku. A tajemství víc vyzradí mně slunce, čtu z růže záhad víc, v měsíci, rose, víc poví mně než knihy mlčky dítě, jež u studánky věnec vije bosé. Z hvězd vesmír vyložím a věčnost, boha a z jara touhy hlubiny všech duší, hádanku srdce z třpytu zbožné slzy, o básník v háji, v rytmu hrách vše tuší – – – Tak hovořil jsem k zahloubaným Stínům, jichž různá moudrost v snění splynula mi v paradox sladký. BÁSNÍK – RADUJI SE JDA EPIKUROVÝMI ZAHRADAMI. 18