V DUM MODLITBÁCH jdu tajů do zahrad:
V DUM MODLITBÁCH jdu tajů do zahrad:
jsem pozdních věků marnotratný syn,
přec taj mně větví na kamenu stín,
stud cudný škeble růžové mně div,
mně zázrakem koberec letních niv
a tajemstvím, jak chví se z oblak sníh,
v tmách úžasem mně meteoru mih,
nad pláčem slavíka jsem divem jat,
21
já zahledím se vonný na akát,
má zítra zlatý motýl podiv můj,
dnes problemem mým krápníková sluj,
mně kouzlem květů jíní na oknech,
v mou duši ozvěn něžný smutek leh’
mně pohádkou hra zlatomodrých vln,
snů nad přeludem hloubám zmatku pln,
hrou zvonkovou jsem dojat bílých stád,
jsem u vytržení tvých krásou vnad,
jsem zanícen, když v horách zahrá roh – – –
Má zbožnosti, kéž vše bych chápat moh’,
zvlášť, kterým vesmír hoří – lásky řád!