O TAJI UMĚNÍ, jenž všems nám svat,
O TAJI UMĚNÍ, jenž všems nám svat,
tvůj znak je snivý, tichý, bílý páv,
tys divná mluva z nesmrtelna zpráv,
tlumená píseň hovorem je tvým,
tvou báje knihy knih a vzácný rým,
stesk obrazu, v němž navždy zkvetl hloh,
zakletý smutek v němý život soch,
tajemství skrytá hudbou do sonat,
ladění, nežli začnou housle hrát,
žel v zraku herce, jenž rozdává smích,
tváť závrať v kruzích tanců šílených,
tvé zapomnění ženy, která tká,
šer, v kterém kvete stařen pohádka,
v slz matek zamlčených básní čar,
tvůj milenek rtů zaniklých v láskách dar,
diskretnost, s níž jde k hrazdě akrobat,
23
tvá zbožnost, vše jež světí na obřad – – –
Já tebou taji krutý sešílil,
kéž s tebou umru, jak jsem s tebou žil,
tys krásy choť, jež královna všech vlád.