CO PAVĚD POVĚR svit mně, jenž nás zmát’?
CO PAVĚD POVĚR svit mně, jenž nás zmát’?
Víc není to než kahan horníka;
svit věčných lamp, jenž v hrobkách zaniká,
ač klam dá zřít a příšer strašidla,
v nesmírno neskonale více plá
než matná rozumu nám světélka,
v nichž můra duše spálí křídélka – – –
Bys nebál se pravd lidských nikdy zrad,
poznání svíci vždy ti jinam dát!
Hleď, osvětlení jak se mění jen!
Tak poznáš, všechno že jen zdání sen
hodnoty stejné však jak skutečnost,
bol fikce, neznalým nepravý skvost –
Systemy, axiomy, maximy,
jež nesmírná nám pláte do zimy,
o hypothes a theorií vád,
28
jež k smíchu budete již zítra snad!
Nesplacen zblem ni záhad zbude dluh,
míň víš než květ, jímž poset letní luh;
ba květ jsi, žencem smrti budeš sťat.