MECH.

MECH.
TyTy, hochu bledý, dumavý, marného snění nech a nechoď jenom do lesa, sic zavede tě mech. Již v mechu leží – – letí duch ve prostor daleký, ó, kdo si s mechem začíná, je ztracen na věky. Mech šeptal mu to do uší, na papír psal to jen; mech kloudného nic nešeptá, jen báj a klam a sen – – On psal a psal a svět se smál: „Už bude jak ten mech, má sny a dumy na čele, na tváři, na retech.” Ten mech ho zcela zavedl – – nuž, k čemu více slov, z vděčnosti jenom suchý mech mu kryje spadlý rov... (Světozor. 1883.)
62