NA HRADČANECH.

Karel Václav Rais

Ta vzpomínka mi stále v duši tane, jak nedávno jsem oči zadumané tmou hroužil dolů od hradčanských stěn; vše ticho bylo, nikde šeptu ani, své srdce v prsou, žíly v horké skráni jsem bušit slyšel v hloubi rozechvěn. Jak nebe tmavé hvězdičkami kvetlo, i dole v temnu na světélku světlo se jiskřilo jak hvězdy do tmava; tak dvoje nebe proti sobě stála a byla obě samá hvězda malá, a tichoučko jen lkala Vltava. Já mlčky stoje před zámeckou branou jsem vpíjel tuto krásu nevídanou, a do pěstí se nehty vrývaly; rty zaťal jsem a zuby tiskl k sobě, bych na veliké slávy stoje hrobě vzkřik utlumil, vzkřik hrozný, zoufalý...

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

111. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z PODZIMNÍCH VEČERŮ. (Irma Geisslová)
  2. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  3. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  4. TICHO CHVÍLE. (Antonín Sova)
  5. NOC. (František Soldan)
  6. AŽ PŮLNOC VŠUMÍ... (František Eisler)
  7. NOC ROMANTIKOVA (Viktor Dyk)
  8. PRAZE (Antonín Sova)
  9. POD ZBYTKEM STARÝCH HRADEB Z JARA. (Antonín Klášterský)
  10. Ekloga. X. (Jaroslav Vrchlický)