NA HRADČANECH.

Karel Václav Rais

NA HRADČANECH.
Ta vzpomínka mi stále v duši tane, jak nedávno jsem oči zadumané tmou hroužil dolů od hradčanských stěn; vše ticho bylo, nikde šeptu ani, své srdce v prsou, žíly v horké skráni jsem bušit slyšel v hloubi rozechvěn. Jak nebe tmavé hvězdičkami kvetlo, i dole v temnu na světélku světlo se jiskřilo jak hvězdy do tmava; tak dvoje nebe proti sobě stála a byla obě samá hvězda malá, a tichoučko jen lkala Vltava. Já mlčky stoje před zámeckou branou jsem vpíjel tuto krásu nevídanou, a do pěstí se nehty vrývaly; rty zaťal jsem a zuby tiskl k sobě, bych na veliké slávy stoje hrobě vzkřik utlumil, vzkřik hrozný, zoufalý... (Osvěta. 1890.)
Básně v knize Z domova (in Raisovy spisy, svazek 17):
  1. PRO JETEL.
  2. RÁNO NA MŠI.
  3. NÁŠ HŘBlTOV.
  4. PAVLA.
  5. NEBEKLÍČ.
  6. BOROVSKÝ PAN UČITEL.
  7. PAN PROFESSOR.
  8. SÁM.
  9. MECH.
  10. ZIMNÍ VEČER.
  11. „PŮLNOČNÍ“ NA KARLŠTElNĚ.
  12. ODPOVĚĎ KRÁLOVSKÁ.
  13. ŽIŽKŮV ŽAL.
  14. POD ŽEBRÁKEM.
  15. SLOVENSKÁ BALLADA.
  16. NAŠE MATKY.
  17. MORAVĚ.
  18. MATEŘSKÁ ŘEČ.
  19. OTEC A SYN.
  20. NA BÍLÉ HOŘE.
  21. ZA JANEM NERUDOU.
  22. NA VYŠEHRADSKÝCH ROVECH.
  23. NA HRADČANECH.
  24. U NÁS.
  25. ZA HROB.
  26. DĚTEM.
  27. RORÁTY.
  28. ŠKOLÁCI.
  29. MŮJ ŽIVOT
  30. S DÍTĚTEM.
  31. DÍTĚ.
  32. BABIČKA.
  33. MRTVÁ BABIČKA.
  34. POHÁDKY.
  35. ČTENÁŘKA.
  36. BÁSNĚ NEJKRÁSNĚJŠÍ.
  37. NA VESNICKÉM HŘBITOVĚ.
  38. PÍSEŇ
  39. STARÝ OTEC.
  40. DÁVNO, DÁVNO TOMU...
  41. MATKA.
  42. ZE VZPOMÍNEK.
  43. PÍSEŇ.
  44. HODINY.
  45. ŽIVOT.
  46. BĚLOHRADSKÉ ZVONY.
  47. DVĚ PÍSNĚ
  48. MLÁDÍ.