„PŮLNOČNÍ“ NA KARLŠTElNĚ.

„PŮLNOČNÍ“ NA KARLŠTElNĚ.
Vánoční noc velká plula nad krajinou, Karlův Týn v ni vznášel stěnu léty sinou. Tma v něm černá všude, do snů padly hlavy, v okénku jen jednom záblesk třepotavý. Šedý plebán k nebi vroucně pne tam zory, Spasitel by shledl na ty české hory. Aby shledl také v nivy na podhoří, kde lid jen se vláčí v staletém už hoři. Aby zkřísil národ sesláblý a chorý, zhojil jemu rány, jež má s Bílé hory. Slyš – hlas temný venku: ,,Čas je na půlnoční, zbožný zástup čeká – oběť velkou počni!” ,Neslyšel jsem posud zvonů píseň slavnou -‘ „Ó pojď, prosím tebe, v kapli starodávnou!” Zněl ten hlas tak tklivě jako hudba jemná, jako s nebes výše, jako z hrobu temna. Knězovy již kroky černou chodbou duní – – aj, vždyť v kapli zář je jako na výsluní! V sněhozářném plášti Karel sám v ní klečí, biskupové, páni jemu pozdálečí. Rytířové šedí v přepodivné zbroji, jaká v kobách hradních zrezavělá stojí. 66 Hluboce se kloní hlavy holé mnichů – dál pak temno lidí bledých v nočním tichu. Veleba tu dýše... Teď dva mládci svěží užaslého kmeta strojí v roucho kněží. Čaruplné zvuky ze zvonků se linou, jak když prvý tlukot zazní doubravinou. Na oltáři zlatém světla sama zplála, a počíná oběť Páně neskonalá. Povznesly se všecky hlavy v bílé plísni, karlšteinská kaple rozchvěla se písní. Starodávných zpěvů hlahol velký, měkký rozvlnil se klenbou nejčistšími vděky. Mocně, jak by hrad se třásl od základu, jak by celý národ v těžkém zalkal pádu. Jak by v celé zemi temna starých borů šuměla až z hlubin v tajuplném choru. A zas jak by v šerém podblanickém rovu pohrobená sláva ožívala znovu. Chvělo se v té písni všecko dlouhé hoře, které v Čechách zbylo po zlé Bílé hoře... Vetché ruce svoje plebán k nebi vzpíná, duchem zří tam úsměv Boha Hospodina. Slzný démant Pánu v řase bílé visí, světlá ruka žehná – národ chorý křísí; 67 „Slyším vaše žaly, písně vaší steny, nezahyne nikdy lid váš vyvolený!” – – Dokonána oběť – píseň v šeru zmírá... světla mžikem zhasla, kolem tma je čirá. Na věži však zvony právě hudbou slavnou na „půlnoční” zvoní v kapli starodávnou... (Osvěta. 1884.)