RORÁTY.

RORÁTY.
Je advent tichý, plno mlhy všude, jen stezky září sněhem ováty a z rána okna po vesnici chudé, kde na vábné se strojí roráty. Vždy nejvíc děti. Šály, pleny váží a „uši” skryté v čapce beraní; již podkůvkami dupou na zápraží a do kostela klušou na stráni. 96 Chrám zaleskl se v prostomilé kráse, je všecek stopen v jasné záplavě, a píseň touhy v klenbách rozlévá se, z úst dětí zvučí vroucně, jásavě. Těm dětem z dědin oči planou z řasy, jak se rtů zní jim píseň naděje, že přijde Pán a zemi svoji spasí, že brzy již se na lid usměje. Jen věřte silně, připravujte stezky, a přesvědčeni buďte hluboce, že přijde spása v drahý luh náš český, že po adventě budou vánoce! (Vesna. 1888.)