OTEC A SYN.

Karel Václav Rais

OTEC A SYN.
Jak lepý kvítek na kolébce leží hoch drobný, střežen mladou chůvou svojí; mlékový nádech s růžovým se pojí a květně barví jeho líčka svěží. Ta chůva zpívá: „Kéž tě Pánbůh střeží, a strážný anděl ve hlavách ti stojí – již usni, dítě, zamkni očko dvojí, sny ze zlata kéž hlavičkou ti běží!” A tatík synkův na banketě hlásá: „My Němci jsme, zvuk barbarský nás dusí, jen v řeči naší pro nás žije krása!” Zde doma zpívá chůva od Šumavy – a usmívá se jeho synek rusý, jak česká píseň zní mu kolem hlavy... (Světozor. 1885.)