HODINY.

Karel Václav Rais

HODINY.
Hodiny staré visí v jizbě mé, již v ní tak léta spolu žijeme. Visely u nás doma před léty, jsou vzpomínky v nich čisté zaklety. Mé oči dosud zůstávají tkvět tam, kde se na nich velký pestří květ. A srdce s nimi ťuká poznovu, jak ťukávalo v chudém domovu. Když v černé noci zlý mne zbudí sen, a v smutné ticho ony tepou jen, tu srdce mého rozbouřený hlas jich tepem klidným konejší se zas. Hned vytratí se snové děsící a cítím se zas v rodné světnici, dech dvojích ňader slyším znavený, jak na srdcích by měly kameny – – 122 Páž náhle drahou cítím na šíji, jak blíž mne k sobě vroucně přivíjí A klid jak zvolna plyne v duši mou, jen tikot hodin vlídně zvučí tmou.,.tmou... (1908.)
Básně v knize Z domova (in Raisovy spisy, svazek 17):
  1. PRO JETEL.
  2. RÁNO NA MŠI.
  3. NÁŠ HŘBlTOV.
  4. PAVLA.
  5. NEBEKLÍČ.
  6. BOROVSKÝ PAN UČITEL.
  7. PAN PROFESSOR.
  8. SÁM.
  9. MECH.
  10. ZIMNÍ VEČER.
  11. „PŮLNOČNÍ“ NA KARLŠTElNĚ.
  12. ODPOVĚĎ KRÁLOVSKÁ.
  13. ŽIŽKŮV ŽAL.
  14. POD ŽEBRÁKEM.
  15. SLOVENSKÁ BALLADA.
  16. NAŠE MATKY.
  17. MORAVĚ.
  18. MATEŘSKÁ ŘEČ.
  19. OTEC A SYN.
  20. NA BÍLÉ HOŘE.
  21. ZA JANEM NERUDOU.
  22. NA VYŠEHRADSKÝCH ROVECH.
  23. NA HRADČANECH.
  24. U NÁS.
  25. ZA HROB.
  26. DĚTEM.
  27. RORÁTY.
  28. ŠKOLÁCI.
  29. MŮJ ŽIVOT
  30. S DÍTĚTEM.
  31. DÍTĚ.
  32. BABIČKA.
  33. MRTVÁ BABIČKA.
  34. POHÁDKY.
  35. ČTENÁŘKA.
  36. BÁSNĚ NEJKRÁSNĚJŠÍ.
  37. NA VESNICKÉM HŘBITOVĚ.
  38. PÍSEŇ
  39. STARÝ OTEC.
  40. DÁVNO, DÁVNO TOMU...
  41. MATKA.
  42. ZE VZPOMÍNEK.
  43. PÍSEŇ.
  44. HODINY.
  45. ŽIVOT.
  46. BĚLOHRADSKÉ ZVONY.
  47. DVĚ PÍSNĚ
  48. MLÁDÍ.