PÍSEŇ

PÍSEŇ
Když petrklíč se v trhu zjeví a kytku z něho v ruce mám, jak zatoužím si, nikdo neví, tam za planiny domů k nám. Tam každý břeh je zeleň živá, a šípek, hloh je oltář sám, tam smrčin píseň ševelivá mne vábí v dál, mne vábí k nám. 112 Ta jala mne již v čáry klamné, když v bor jsem běhal k dětským hrám, teď ve dne, v noci volá na mne: „Nech všeho tam, pojď domů k nám!” Já slyším ji, ó, vábí, mámí, však darmo toužím, vzpomínám – rok od roka víc zarůstá mi ta pěkná cesta domů k nám! (Lumír. 1891.)