Poutník.
I.
I.
Ať si poutník na všeliké strany
Projde svět a vidí strminy,
Semotam zas krásné roviny,
Nechť i vchází ze vsi v městské brány:
Zasteskne si též i mezi pány
Po příbytku pak své dědiny;
Vždyť nemohou cizí krajiny
Jeho vlastí předc být nazívány.
Poutník jsi zde tvore smrtedlný,
Putuj tedy, ten čas přijde však,
Kdežto předce omrzí svět tebe.
Po své pravé vlasti túžby plný
Lkaje naposledy řekneš pak:
„Spokojenost může dát jen nebe!“
17
II.
II.
Kdo jest mezi přátely živ svými,
Ach ten jestiť mnohem šťastnější,
Než kdo putování vezdejší
Snad jen koná s lidmi nevrlými.
Pospolitě s bratry upřímnými
Trávit život, jest dar vzácnější,
Totě poklad v světě krásnější,
Oplývat než statky všelikými.
Ale není nám to štěstí přáno
Vždycky s přátely jen obcovat,
To být nemůž lehce zachováno;
Poutníky zde jenom býti máme,
Každý musí jinak putovat,
K jedné však se vlasti ubíráme.
18