Na Karlův tejn.
Někdejší stůj slávy Čechů hrdě ó ty památko!
Málo sirotků jen zůstalo nám takových,
Již mnoho rozdrtila tvých sester bouře tu živlů,
Jež ruka nepřátel mocně nerozkotala.
Báně věží vysokychvysokých aspoň ty vzhůru vypínejvypínej,
Ať potomek se těší zíraje tvou na hrdost.
Tyť jsi ve vlasti hradů ach všechněch bývala někdy
Královnou, tebe dal stavěti vlasti otec.
Nejdražší jeho pokladové v tvých bývali síních:
Tu zlatoleskné měl žezlo Karel s korunou.
Dny blažené v stkvostnychstkvostných tvých kobkách v rozmaru trávil,
K práci nové kdykoliv chtěl sobě odpočinout.
33
Láskou háraje duch se jeho zde k tvorci vynášel,
K prospěchu žádaje bytbýt vlasti jenom přemilé.
Teď v svatyních jest tvychtvých všady ach jen pusto a prázdno;
Neb tvoji pokladové síně cizí zdobují. –
O divokymdivokým živlům zdorujiž pro potomstvo budoucí
Ty hrade dávnověký, druhdy tak oslavený;
Vždyť divné city ještě budíš v tom, kdož na tě patří,
Ač tebe sláva prvá dávno opustila již!!
34