TRUD VEČERNÍ.
Snící okres ticho stráží;
Zvonků veských temný zvuk
Mutně od skal se odráží,
Brav se vrací z tučných luk.
10
Měsíc leje stříbrorohý
Slabý lesk na důl a strom,
Tam na hoře svadlé hlohy
Nuzně věnčí skalní lom.
Větřík vzdychá v borovině,
Jenž tam šatí pavršky,
Rákosinu na bařině
Oblétají světlušky.
V starém zámku, lesa blíže,
Rozléhá se hukot sov,
Vrzá větrem hradní mříže,
V ztlelé věži praská krov.
Z kláštera pustého, hory
Jenž se bělá v průčelí,
Zdá se, jakby temné sbory
Zbožných panen upěly.
Slavík toužně kvílí v houští,
Zpěv umírá labutí,
Trud se zlehka na zem spouští
Na své černé peruti.
Skrytý cvrček v svadlé trávě
Večerní svůj vede zpěv,
Věnci kývá větřík hravě
Po náhrobcích mladých děv.
U hřbitova ořech chrastí,
Na hrobích se míhá stín,
Všecky boly, všecky strasti
Kryje temný spánku klín.
11