5. Odloučení.

Václav Věnceslav Ráb

5.
Odloučení.

Patřte na mne, hvězdy stříbropěnné, Jenž tam v mlhách smutně plynete; Vlnky stůjte, ježto z černostěnné Skály v údolí se řinete. Kvítky, jenžto mrazem hynete, Vůni lepou dychati ustaňte; Pěvci z křovin mrtvých se odstraňte, Se mnou ztrátu dívky úpěte. Osud, nepřející nám radosti, Chová děvu nyní v zdálenosti, – Trudu pln jí vinu rámě vstříc. S srdcem opojeným citelností Vzdychám po ní v němé samotnosti – Snad jí nezočím na světě víc!