7. Nevěra.

Václav Věnceslav Ráb

7.
Nevěra.
Proč se krev tak k srdci mému valí? Proč se oko druhdy jasné kalí, Jakby obklopeno bylo tmou? Proč se prsa, ondy klidná, dmou? Proč mi jaré ustydají tváře, Co tak strašně děsí mysl mou? – Dívka s jiným kráčí od oltáře, S věncem porušeným nevěrou! Tmi se, tmi mé budoucnosti záře, Přítomnosti má se zastři mhou, Zadus ve mně snahu plamennou; Neb mé srdce sklamané krvácí, Štěstí, v něž jsem doufal, chrám se kácí, An se Ona cítí blaženou. 51

Kniha Smíšené básně (1836)
Autor Václav Věnceslav Ráb